Syndrom vyhoření – příznaky, příčiny, prevence a léčba

Kategorie

Co se v článku dozvíte? 🔍
Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření se obvykle připisuje nadměrným nárokům a stresu v práci 🔥

Syndrom vyhoření popisuje stav hlubokého emocionálního, fyzického a duševního vyčerpání. Postižení se mohou jen špatně soustředit, dělají mnoho chyb. Někteří také ztrácejí energii pro svůj soukromý život.

Vyhoření se obvykle připisuje nadměrným nárokům a stresu v práci. Příčiny jsou však různé. Zde se dozvíte, jak vyhoření rozpoznat, jak se mu bránit a jak ho vyléčit, překonat.

Syndrom vyhoření – stručný přehled

Příznakyhluboké vyčerpání, nemožnost „vypnout“, psychosomatické potíže, pocit neuznání, „povinnost podle předpisů“, odtažitost, cynismus, ztráta výkonnosti, nakonec deprese
Příčinynadměrné nároky na sebe nebo stres způsobený vnějšími okolnostmi, perfekcionismus, sebevědomí založené na výkonu, problémy říkat „ne“, silná touha po uznání
Prevencevnímání vlastních potřeb, zvládání stresu, snížení perfekcionismu, definování a sledování jasných osobních cílů, budování dobrého sebepřijetí, sociální kontakty, zdravý životní styl
Diagnostikapomocí speciálních dotazníků, odlišení od únavy a deprese
Léčbakrizová intervence, kognitivně-behaviorální terapie, psychoterapie založená na hlubinné psychologii, skupinová terapie, v případě potřeby antidepresiva.
Prognózadobré šance na uzdravení při včasné léčbě, trvalá pracovní neschopnost, pokud se neléčí
Syndrom vyhoření – příznaky, příčiny, prevence, diagnostika, léčba a prognóza

Syndrom vyhoření – Příznaky 🔥

Příznaky vyhoření jsou velmi rozmanité. Projevují se emocionálně, psychologicky a v duševní výkonnosti, ale mohou mít i podobu psychosomatických potíží. U každého postiženého se projevují individuální příznaky a potíže. Ty se mění v závislosti na fázi onemocnění.

Syndrom vyhoření příznaky
Hlavním příznakem syndromu vyhoření je pocit hlubokého vyčerpání

Syndrom vyhoření – fázový model podle prof. Burische

Ne každý postižený prožívá každou z těchto fází:

1. fázeExtrémně vysoká energie a ambice
2. fázeSnížené nasazení a stažení
3. fázeDeprese, agrese a obviňování
4. fázeDegradace a klesající výkon
5. fázeNezájem a lhostejnost
6. fázePsychosomatické reakce
7. fázeZoufalství a vyhoření
7 fází syndromu vyhoření podle prof. Burische

1. fáze: Příznaky vyhoření v ranné fázi

V rané fázi vyhoření postižený obvykle vkládá do svých úkolů extrémní množství energie. Může se tak stát dobrovolně, z idealismu nebo ambicí, ale také z nutnosti – například kvůli mnohačetné zátěži, péči o příbuzné nebo strachu ze ztráty zaměstnání.

Charakteristickým raným příznakem vyhoření je, že člověk už nedokáže vypnout. Nemohou se již řádně zotavit, jsou méně produktivní a musí pak vynaložit ještě více energie, aby zvládli své úkoly. Tím se začíná točit začarovaný kruh.

Mezi další příznaky syndromu vyhoření v počátečních fázích patří:

  • pocit nepostradatelnosti
  • pocit, že nikdy nemáte dost času
  • popírání vlastních potřeb
  • potlačování neúspěchů a zklamání
  • omezení společenských kontaktů na zákazníky, pacienty, klienty atd.

Brzy se projeví první známky syndromu vyhoření. Patří mezi ně:

  • neklid
  • nedostatek energie
  • nedostatek spánku
  • zvýšené riziko nehod
  • zvýšená náchylnost k infekcím

2. fáze: Snížené nasazení

Přílišná angažovanost, která je typická pro počáteční fázi, se v určitém okamžiku stále více přehoupne do postoje oprávněnosti. Ti, kterých se to týká, očekávají něco na oplátku za své velké úsilí. Pokud jsou zklamaní, propadají silné frustraci.

Následující příznaky vám pomohou rozpoznat hrozící vyhoření:

Vnitřní rezignace: Postižení lidé si berou delší přestávky než obvykle, chodí do práce pozdě a odcházejí příliš brzy. Stále více se dostávají do stavu „vnitřní rezignace“. Silná nechuť k práci je vede k tomu, že dělají jen to nejnutnější, pokud vůbec.

Depersonalizace a cynismus: Zejména v pomáhajících profesích je typickým příznakem vyhoření „depersonalizace“ vztahů. Snižuje se schopnost soucitu a empatie s druhými. Rozšíří se citový chlad a cynismus. Například zdravotní sestry pak silně znehodnocují své pacienty.

Dopady na rodinu: Tyto příznaky vyhoření často ovlivňují i rodinný život. Postižení kladou na svého partnera stále větší nároky, aniž by mu cokoli vraceli. Už nemají sílu a trpělivost trávit čas se svými dětmi.

Typické příznaky syndromu vyhoření v této fázi jsou:

  • ubývající idealismus
  • snížené nasazení
  • pocit nedostatečného uznání
  • pocit vykořisťování
  • rozkvět ve volném čase
  • stále větší odměřenost vůči klientům, pacientům, obchodním partnerům
  • klesající schopnost vcítit se do druhých
  • emocionální chlad a cynismus
  • negativní pocity vůči kolegům, klientům nebo nadřízeným

3. fáze: Emocionální reakce – deprese, agrese, obviňování

Příznaky syndromu vyhoření se projevují také v emocionálních reakcích. Když se nadměrné nasazení pomalu přehoupne do frustrace, často se rozšíří rozčarování. Lidé si uvědomují, že realita neodpovídá jejich přáním. Viní z toho buď životní prostředí, nebo sami sebe. První vede k agresi. Ta přispívá k depresivní náladě („Jsem neúspěšný!“).

Depresivní příznaky vyhoření jsou:

  • pocit bezmoci a bezradnosti.
  • pocit vnitřní prázdnoty
  • rozpadající se sebevědomí
  • pesimismus
  • úzkost
  • dejection
  • apatie

Agresivní příznaky vyhoření jsou:

  • obviňování ostatních, kolegů, nadřízených nebo „systému“.
  • náladovost, podrážděnost, netrpělivost
  • časté konflikty s ostatními, nesnášenlivost
  • hněv

4. fáze: Degradace, klesající výkon

Po určité době se klesající motivace a silný emoční stres projeví i na horším výkonu. Postižení se častěji dopouštějí neopatrných chyb nebo zapomínají na schůzky. Dalšími příznaky poklesu kognitivních schopností jsou:

  • klesající kreativita
  • neschopnost zvládat složité úkoly
  • problémy s rozhodováním
  • „volání povinnosti“
  • nediferencované černobílé myšlení.
  • odmítnutí změny

Při bližším zkoumání zjistíme, že poslední dva příznaky vyhoření jsou rovněž založeny na poklesu výkonnosti. Je to proto, že diferencované myšlení a změny vyžadují sílu, kterou kandidáti na vyhoření již nedokážou sebrat.

5. fáze: Nezájem a lhostejnost

Nedostatek energie vede také k emočnímu stažení. Postižení lidé reagují stále lhostejněji. Často se nudí, vzdávají se koníčků, stahují se od přátel a rodiny. Vyhoření činí lidi osamělými.

6. fáze: Psychosomatické reakce

Obrovská psychická zátěž se projevuje i fyzickými potížemi. Tyto psychosomatické příznaky se objevují již v počáteční fázi vyhoření. Mezi fyzické příznaky patří:

  • poruchy spánku a noční můry
  • svalové napětí, bolesti zad, bolesti hlavy
  • zvýšený krevní tlak, bušení srdce a napětí na hrudi
  • nevolnost a zažívací potíže (zvracení nebo průjem)
  • sexuální problémy
  • výrazné zvýšení nebo snížení hmotnosti v důsledku změny stravovacích návyků
  • zvýšené užívání nikotinu, alkoholu nebo kofeinu
  • zvýšená náchylnost k infekcím

7. fáze: Zoufalství

V poslední fázi syndromu vyhoření se pocit bezmoci prohlubuje do celkové beznaděje. Život se v této fázi zdá nesmyslný a objevují se myšlenky na sebevraždu. Nic už nepřináší potěšení a vše se stává lhostejným. Postižení upadají do těžké deprese z vyhoření.

Syndrom vyhoření – Příčiny a rizikové faktory

Příčiny vyhoření jsou různé. Na vzniku syndromu vyhoření se vždy podílejí vnitřní (osobnostní) a vnější faktory (prostředí).

Koho se vyhoření týká?

Termín vyhoření pochází z angličtiny a znamená „burn-out, totální vyčerpání“. Takový stav může postihnout kohokoli. Typická je právě rozšířenost vyhoření. Učitelé jí trpí stejně jako manažeři, zdravotní sestry nebo rodiče samoživitelé. Ale i důchodci, lidé, kteří nevykonávají žádné povolání, a ženy v domácnosti mohou mít vybitou energii.

Syndrom vyhoření je velmi rozšířený
Syndrom vyhoření je velmi rozšířený mezi učiteli, zdravotními sestrami, samoživiteli…

Nemoc byla poprvé popsána u dobrovolníků a osob pracujících v léčitelských a pečovatelských profesích. Lidé, kteří pracují v těchto profesích, s sebou často přinášejí vysokou míru idealismu a vynakládají se nad rámec fyzického a emocionálního stresu, aniž by se jim za to dostalo velkého uznání.

Otázka odolnosti

Každý člověk reaguje na stres jinak. Někteří se jen stěží vyrovnávají s mírným tlakem. Pro ně stačí i málo, aby se roztočila spirála fatálního vyhoření.

Jiní se dobře vyrovnávají i s velmi obtížnými situacemi. Existují však i situace, které jsou objektivně tak stresující a beznadějné, že je jen málo lidí přežije bez syndromu vyhoření. Odborníci o něm hovoří také jako o „vyčerpání“, „úbytku“ nebo „pasivním vyhoření“.

Ani velmi odolní lidé proto nejsou chráněni před vyhořením. Člověk je ohrožen zejména tehdy, když dojde k sérii frustrujících příhod a zdroje na jejich zvládnutí jsou vyčerpány.

Příčiny syndromu vyhoření 🔥

Příčiny vyhoření jsou stejně individuálně odlišné jako samotní postižení lidé. Potřeby a cíle každého člověka jsou v jeho konkrétní konstelaci jedinečné. Prostředí, ve kterém žijí, je stejně odlišné.

Rizikové faktory vyhoření

V zásadě se zdá, že existují dva typy lidí, u nichž je zvýšené riziko vyhoření:

  1. Lidé se slabým sebevědomím, kteří jsou v důsledku toho přecitlivělí, spíše přizpůsobiví a pasivní a potřebují zejména lásku.
  2. Stejně tak mezi kandidáty na vyhoření často najdete dynamické, velmi odhodlané lidi, kteří chtějí dosáhnout vysokého cíle s velkou ctižádostí, idealismem a odhodláním.

Tyto dva typy jsou velmi protikladné, a přesto mají něco společného. Oba typy mají potíže s vyjadřováním svých pocitů a silnou touhu po uznání ze strany okolí.

Vnitřní rizikové faktory vyhoření jsou také:

  • Závislost sebeobrazu na úspěšném výkonu jedné role (např. obětavá zdravotní sestra, úspěšný manažer).
  • Pochybnosti o smyslu vlastního jednání.
  • Nerealisticky vysoké cíle, kterých nelze dosáhnout nebo jich lze dosáhnout jen s vynaložením neúměrného množství energie.
  • Cíle, které neodpovídají vlastním potřebám, ale očekáváním ostatních.
  • Vysoké očekávání odměny, která následuje po dosažení určitého cíle.
  • Obtíže s přiznáním osobní slabosti a bezmoci.
  • Obtížnost říkat „ne“ – ať už druhým, nebo vlastnímu „vnitřnímu řidiči“, který ambiciózní lidi podněcuje k dokonalosti a špičkovým výkonům.

Vnější příčiny, které zvyšují riziko vyhoření:

Mnoho procesů vyhoření začíná, když se zásadně změní životní situace. Může to být začátek studia na vysoké škole, nástup do nového zaměstnání, změna práce nebo nový nadřízený. V těchto fázích vyhoření je někdy silně otřesen vlastní sebeobraz, zklamána očekávání nebo dokonce zničeny životní cíle.

Naopak absence očekávané změny může také přispět k frustraci a vyhoření, například pokud je vytoužené místo přiděleno jinému uchazeči nebo se nepodaří povýšit.

  • pracovní přetížení
  • nedostatek kontroly
  • nedostatek autonomie
  • nedostatečné uznání
  • nedostatek spravedlnosti
  • nedostatečné odměny
  • byrokratické překážky
  • rozpor mezi vlastními hodnotami a přesvědčením a požadavky
  • nedostatek sociální podpory v soukromém životě
  • nevyřešené konflikty s nadřízenými nebo spolupracovníky

Syndrom vyhoření – Prevence 🔥

I u lidí, kteří se obvykle dobře vyrovnávají s problémy, může dojít k vyhoření, pokud jsou vystaveni velkému stresu. Dobrou zprávou je, že nejste bezmocně vydáni na milost a nemilost tomuto procesu můžete sami přispět k prevenci vyhoření.

Syndrom vyhoření prevence
Prevence syndromu vyhoření spočívá hlavně v relaxaci – dělejte, co vás baví, odpočívejte

Strategie prevence vyhoření

Vnímejte své vlastní potřeby: Snažte se vnímat svá přání a potřeby. Co je pro vás opravdu důležité? Společenské uznání, možnost povýšení, svoboda při utváření pracovních procesů nebo možnost uplatnit svůj vliv? Přiznejte si, že vaše potřeby jsou stejně důležité jako potřeby vašich bližních.

Odhalte základní potřeby: Vyhoření vzniká z frustrace. Vyhledávejte úkoly, které uspokojí vaše individuální základní potřeby. Například kreativita, pověst, rozmanité sociální kontakty nebo například cvičení. Při výběru zaměstnání je proto důležité, abyste přesně věděli, jak vypadá denní režim v zaměstnání, o které usilujete.

Zvládání stresu a relaxace: Stres je příčinou vyhoření. Aktivně proti němu bojujte! Zvládání stresu a relaxační techniky, jako je autogenní trénink nebo progresivní svalová relaxace, pomáhají předcházet vyhoření.

Sebeuvědomění: Vyhoření obvykle zůstává nepovšimnuto. Pravidelně se ptejte sami sebe, jak moc jste ve stresu a jak jste spokojeni se svým životem.

Stresový deník: Stresový deník pomáhá odhalit, v jakých situacích a souvislostech se stres vyskytuje a zda se neustále zvyšuje. Pokud se nechcete spoléhat pouze na své vlastní vnímání, můžete požádat o pomoc také přátele a rodinu. Mohou se na vás přímo odrazit, pokud se jim budete zdát podrážděnější nebo méně motivovaní než obvykle.

Sociální kontakty: Sociální sítě jsou důležitým faktorem prevence vyhoření. Udělejte si čas na své přátele a rodinu. Kontakt s blízkými lidmi vám zajistí potřebnou rovnováhu v pracovním životě.

Strategie prevence vyhoření – další typy

Zbavte se vnitřních řidičů: Lidé se sklonem k vyhoření mají vnitřní hnací sílu, která je přivádí k nadměrnému výkonu. Mohou to být hesla jako „Buď dokonalý!“ nebo „Dělej dobře všem!“. Pouze ti, kteří znají své osobní vnitřní hnací síly, je mohou znemožnit. Uvědomte si, že nikdo nemůže být vždy dokonalý a že chyby jsou součástí života.

Definujte si jasné životní cíle: Zjistěte, které cíle jsou pro vás v životě opravdu důležité. Tímto způsobem můžete cíleně využívat svou energii. Zkuste se také rozloučit s myšlenkami, které vám vštípili ostatní. Jedině tak se vyhnete tomu, abyste zabředli do energeticky náročných projektů, které vás nakonec neuspokojí.

Posílení sebepřijetí: Lidé, kteří čerpají většinu svého sebevědomí z nějaké role v profesním nebo soukromém životě, jsou obzvláště náchylní k vyhoření: dokonalá matka nebo úspěšný manažer. Lidé se silným sebepřijetím mají také sebevědomí, které je nezávislé na úspěchu. Tím se snižuje nebezpečí nadměrných závazků a pocitu zneužívání.

Zdravý životní styl: Zdravý životní styl může také zabránit vyhoření. K tomu patří vyvážená strava, ale především pravidelný sport a dostatek pohybu – to pomáhá snižovat stres. Omezte konzumaci stimulantů (např. nikotinu, kofeinu) nebo povzbuzujících látek (např. alkoholu, cukru). Nejenže se tak budete cítit lépe, ale možná budete také méně ochotni překračovat své osobní limity bez chemických stimulantů.

Vyhledejte pomoc: Často není snadné uvést dobré úmysly do praxe. Pokud delší dobu pozorujete zvýšenou míru stresu nebo typické příznaky vyhoření, měli byste se rozhodně poradit s lékařem, psychoterapeutem nebo psychiatrem. Čím dříve je vyhoření odhaleno, tím větší je šance na uzdravení.

Prevence syndromu vyhoření – co můžete udělat v práci

Protože syndrom vyhoření často vzniká v souvislosti s nespokojeností v práci, je důležité uplatňovat výše uvedené strategie i v zaměstnání. Následující body vám mohou pomoci předcházet vyhoření a zlepšit pracovní klima:

Usilujte o samostatnost: Ti, kteří si dokáží flexibilně organizovat své úkoly a pracovní dobu, jsou mnohem méně ohroženi vyhořením. Pokuste se se zaměstnavatelem dohodnout na co nejpružnějším modelu pracovní doby.

Řízení času: Pokud se nechcete v náročné práci zahltit a vyčerpat, měli byste si osvojit strategie správného řízení času.

Říci ne: Schopnost odmítnout úkol je důležitou prevencí proti vyhoření. V opačném případě si toho rychle vezmete příliš mnoho. To platí pro úkoly, které vám byly zadány zvenčí, ale i pro ty, které jste si uložili sami.

Snižte nerealistická očekávání: Pokud si od svých úkolů slibujete nereálné uznání a osobní uspokojení, budete zklamáni. To platí pro zdravotní sestru, která očekává vděčnost od svých pacientů, stejně jako pro sekretářku, která se ujímá nemilovaných pochůzek a doufá, že za to dostane pochvalu a uznání.

Život a práce v rovnováze: Pojem „rovnováha mezi pracovním a soukromým životem“ – rovnováha mezi prací a volným časem – obsahuje základní lidskou potřebu. Ti, kteří si nedokážou dopřát dostatek volného prostoru a volna, se s velkou pravděpodobností dostanou do pasti vyhoření.

Plánování kariéry: I ta nejkrásnější práce může po letech vést k monotónní nudě. Pokud máte na mysli kariérní cíl, je menší riziko, že uvíznete v každodenní rutině. Další vzdělávání je také dobrou prevencí vyhoření a inspirací pro každodenní život v práci.

Abyste vyhoření předešli, můžete se také obrátit na kouče, kteří se specializují na problematiku vyhoření a pomohou vám zavést strategie v práci.

Když se objeví první příznaky, jako je přetrvávající únava, vyčerpání nebo poruchy spánku, postižení obvykle nejprve vyhledají svého rodinného lékaře. V anamnestickém rozhovoru se pacienta zeptá na jeho potíže a konkrétní zátěž.

Při podezření na vyhoření může praktický lékař položit následující otázky:

  • Máte pocit, že si nikdy neodpočinete?
  • Máte pocit, že je mnoho úkolů, které zvládnete jen vy?
  • Pracujete v poslední době více než obvykle?
  • Můžete v noci dobře spát?
  • Cítíte se během dne často unavení?
  • Cítíte se ve své práci ceněni?
  • Máte pocit, že vás někdo zneužívá?
  • Cítíte se apatičtí?
  • Máte nějaké další tělesné potíže?

Dalšími vyšetřeními může lékař vyloučit fyzickou příčinu potíží. Nevysvětlitelná únava a vyčerpání mohou totiž také znamenat například poruchu štítné žlázy nebo jiné závažné tělesné onemocnění. To lze mimo jiné zjistit krevním testem.

Pokud se však podezření na vyhoření potvrdí, praktický lékař vás odešle ke specialistovi. V tomto případě se jedná o psychologického nebo lékařského psychoterapeuta.

Syndrom vyhoření – Test 🔥

Syndrom vyhoření test
Na syndrom vyhoření existuje několik testů

Při klinickém rozhovoru psychoterapeut pomocí otázek objasní, zda vaše příznaky skutečně ukazují na syndrom vyhoření.

Maslachův inventář vyhoření (MBI)

Odborníci nejčastěji používají test syndrom vyhoření Maslach Burnout Inventory (MBI). Měří vyhoření pomocí 22 otázek na třech stupnicích:

  • emocionální vyčerpání
  • depersonalizace/cynizmus (neosobní/cynický přístup ke klientům, kolegům a nadřízeným).
  • osobní naplnění/spokojenost s výkonem
  • typické výroky jsou například: „Cítím se svou prací emocionálně vyčerpaný“, „Od té doby, co dělám tuto práci, jsem vůči lidem více otrávený“; „Cítím se, jako bych byl v koncích“.

Některé příznaky vyhoření však nejsou v tomto testu zahrnuty. Například zpočátku extrémně vysoké nasazení, které se postupně vyrovnává do naprostého nezájmu.

Test míry syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření test tzv. Tedium Measure, nazývaný také Burnout Measure, se skládá z 21 otázek.

Dotčené osoby mohou na stupnici od jedné do sedmi označit, do jaké míry se jich jednotlivé otázky týkají (1 = nikdy se netýká; 7 = vždy se týká).

Tento dotazník se ptá na fyzické („Jste fyzicky vyčerpaný/á?“), emocionální („Jste emocionálně vyčerpaný/á?“) a duševní vyčerpání („Cítíte se vyčerpaný/á?“). Depersonalizace a spokojenost s výkonem nehrají v tomto testu vyhoření roli, na rozdíl od MBI.

Testy syndromu vyhoření online

Na internetu najdete řadu bezplatných testů na syndrom vyhoření. Takový autotest vyhoření však nikdy nemůže nahradit lékařskou nebo psychologickou diagnózu. Online kontrola vám však může pomoci uvědomit si vlastní úroveň stresu a osobní pracovní frustrace. Pokud se objeví známky vyhoření, měli byste se poradit s lékařem nebo psychologem.

Syndrom vyhoření – Diagnóza

Přestože se termín „syndrom vyhoření“ často objevuje v médiích a v běžném jazyce, stále neexistuje žádná všeobecně platná klinická definice vyhoření.

Vyhoření proto není v klasifikačních systémech duševních poruch (MKN-10; DSM-V) uvedeno jako samostatná porucha. Syndrom vyhoření“ je v MKN 10 uvedeno pouze pod položkou diagnózy „Problémy spojené s obtížemi při zvládání života“ jako další diagnóza ve smyslu vyhoření.

Příznaky vyhoření se překrývají s příznaky jiných poruch, jako je například chronický únavový syndrom. Především se však překrývá s depresí. To ztěžuje diagnostiku.

Syndrom vyhoření nebo deprese?

Hranice mezi syndrom vyhoření a depresí
Hranice mezi syndromem vyhoření a depresí zůstává neostrá

Někteří odborníci dokonce zásadně pochybují o tom, že syndrom vyhoření je samostatná nemoc. Předpokládají, že lidé s touto nemocí v podstatě trpí depresí.

Ve skutečnosti je možné, že mnozí dokáží přijmout diagnózu syndromu vyhoření lépe než diagnózu deprese. Je to proto, že syndrom vyhoření se běžně připisuje lidem, kteří předtím dosáhli velkých úspěchů. Na druhou stranu je deprese stále nesprávně spojována se slabostí.

Mnohé z příznaků vyhoření, zejména hluboké emoční vyčerpání, jsou ve skutečnosti charakteristické i pro depresi. Stejně charakteristické pro depresi jsou i příznaky, jako je ztráta zájmu a motivace.

Některé základní příznaky vyhoření a deprese se však neshodují. Například depersonalizace a nespokojenost s výkonem nejsou pro depresi typické. Obecně snížené sebevědomí, které tíží mnoho depresivních lidí, zase není typické pro lidi s vyhořením.

Někteří odborníci také považují vyhoření spíše za rizikový faktor duševních problémů než za samostatnou nemoc. Jiní popisují nemoc jako proces, který, pokud není zastaven, vede k depresi z vyčerpání.

Hranice mezi vyhořením a depresí tak zůstává neostrá. Terapeut musí velmi pečlivě ověřit, zda se ve skutečnosti – nebo navíc – nejedná o depresi, kterou je třeba odpovídajícím způsobem léčit.

Syndrom vyhoření – Léčba 🔥

Syndrom vyhoření je závažné onemocnění, které by mělo být co nejdříve odborně léčeno. Pokud je vyhoření odhaleno a léčeno příliš pozdě, šance na uzdravení se zhoršují. Proto byste měli včas vyhledat odbornou pomoc při vyhoření.

Psychoterapie – výborná možnost léčby syndromu vyhoření
Psychoterapie je výborná možnost léčby syndromu vyhoření

Terapie vyhoření se skládá z mnoha různých složek. Jsou individuálně přizpůsobeny problémům a osobnosti pacienta. Kromě psychoterapeutické podpory mohou při vyhoření pomoci také léky, zejména pokud se objeví závažnější depresivní příznaky.

Na začátku je pochopení nemoci

Předpokladem jakékoli terapie je uvědomění si, že problém syndrom vyhoření vůbec existuje. Za tímto účelem by si postižení měli s terapeutickou podporou ujasnit následující čtyři otázky:

  • Do jaké míry se na této obtížné situaci podílím já sám?
  • Kde překračuji své limity?
  • Které faktory prostředí se na tom podílejí?
  • Co lze změnit a co ne?

Lidé s vyhořením, kteří si nepřipouštějí vlastní podíl na této situaci, se nemohou sami dobrat kořene problému. Diskuse s ostatními lidmi trpícími syndromem vyhoření, například ve svépomocných skupinách nebo prostřednictvím zpráv o zkušenostech, mohou pomoci najít cesty, jak se vyhoření zbavit.

Rychlá krizová intervence

Pokud je proces vyhoření teprve v počáteční fázi, často jako první pomoc při vyhoření postačí krizová intervence nebo krátkodobá několikahodinová terapie. Cílem je rozvíjet dovednosti pro řešení konfliktů a problémů a získat lepší smysl pro hranice vlastní odolnosti.

Podle Jacobsona mohou být při léčbě vyhoření užitečné také relaxační techniky, jako je autogenní trénink nebo progresivní svalová relaxace.

Psychoterapie

Pokud již vyhoření pokročilo dále, je k léčbě vyhoření obvykle nutná psychoterapie. Vzhledem k tomu, že příčiny, které vedou k vyhoření, jsou velmi odlišné, liší se i zaměření terapie a metody. Pomoci mohou následující terapeutické metody.

Behaviorální terapie

Pomocí kognitivně-behaviorální terapie lze rozptýlit falešné představy a vzorce chování, které si pacienti s vyhořením často osvojili. Příklad: „Musím všechno dělat perfektně, jinak jsem k ničemu.“ Zpochybnění těchto vzorců a pohledů na svět (paradigmat) umožňuje osvobodit se od „vnitřních hnacích sil“, které způsobují nemoc. Jedním z cílů terapie vyhoření je proto rozpoznat problematické vzorce a postupně je měnit.

Hloubkové psychologické metody

Mnoho lidí trpících syndromem vyhoření se zaměřuje na budování stabilnějšího sebevědomí. S rostoucím sebevědomím se snižuje jejich závislost na vnějším uznání. To je často tajným motorem vyčerpání vlastních sil.

V takových případech je nutná hluboká psychologická restrukturalizace, kterou lze lépe provést pomocí hloubkových psychologických procesů, jako je psychoanalýza. Tyto procesy mohou být zdlouhavé a někdy zpočátku bolestivé, ale v některých případech jsou pro účinnou terapii vyhoření nezbytné.

Skupinová terapie

Důležitou podporu při vyhoření může poskytnout také skupinová terapie. Pro mnoho pacientů je zpočátku neznámé svěřovat se se svými problémy skupině původně cizích lidí. Výměna názorů s dalšími lidmi, kteří jsou také postiženi, má však obvykle úlevný účinek.

Terapie těla a sport

Mnoho pacientů s vyhořením zapomnělo vnímat své vlastní potřeby. V takových případech mohou kromě psychoterapie pomoci i tzv. tělové terapie. Pacient se učí vnímat fyzické napětí způsobené úzkostí a stresem. Pokud se uvolní fyzické napětí, uvolní se i psychika.

Fyzická aktivita také podporuje proces zotavení, jak ukázaly různé studie. Má pozitivní vliv na fyzický pocit a sebevědomí.

Terapie nabízená na klinikách pro pacienty s vyhořením

V případech těžkého vyhoření může být užitečný pobyt na speciální klinice. Kliniky pro léčbu vyhoření nabízejí pacientům širokou škálu terapií. Kromě hloubkových psychologických přístupů, kognitivně-behaviorální terapie, systemické terapie a skupinové terapie k nim často patří i terapie tělem, arteterapie nebo ergoterapie.

Přesný plán terapie je přizpůsoben konkrétnímu pacientovi. V lůžkovém zařízení se pacienti mohou intenzivně a bez rozptylování zabývat svými problémy, odhalovat jejich příčiny a nacvičovat nové vzorce chování a myšlení. Taková „léčba syndromu vyhoření“ jim pomáhá dlouhodobě lépe hospodařit se svými zdroji.

Léky na syndrom vyhoření

Neexistují žádné specifické léky proti syndromu vyhoření. Pokud však pacient trpí výraznými depresivními příznaky, jako je apatie, vnitřní prázdnota a ztráta zájmu, mohou být antidepresiva vhodným doplňkem psychoterapie. Například inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) zvyšují hladinu serotoninu v mozku, a mají tak povzbuzující účinek.

Syndrom vyhoření – Průběh nemoci a prognóza

Stále rozšířená je představa, že syndromu vyhoření vždy předchází fáze idealistického nadměrného nasazení a tzv. To však není tento případ.

Postižení však investují do svých úkolů více energie, než mohou dlouhodobě zvládnout. Může mít původ v idealismu, ale může také vyrůstat z nutnosti.

Častým varovným signálem je, že postižení již nemohou po práci vypnout a nezotavují se. V této fázi je však hrozící vyhoření rozpoznáno jen zřídka.

Teprve když očekávaná odměna, například v podobě profesního postupu nebo uznání, trvale nesplní očekávání nebo síly přestanou stačit, nastává fáze vyhoření – syndrom vyhoření.

Po (sebe)přetížení následuje vyčerpání, podráždění a frustrace. Obrovská psychická zátěž se na těle nijak neprojeví. Psychosomatické potíže, jako jsou bolesti hlavy a žaludku nebo poruchy spánku, proto mohou být příznakem syndromu vyhoření.

Pro syndrom vyhoření platí totéž co pro mnoho jiných nemocí a poruch: Čím dříve je problém rozpoznán a řešen, tím lépe jej lze odstranit.

Syndrom vyhoření a hrozba invalidity

Pokud není těžký syndrom vyhoření rozpoznán a léčen delší dobu, obvykle zanechá trvalé stopy. I běžný profesní a společenský stres je pro mnoho postižených příliš velký ještě měsíce a roky po terapii. Částečná nebo dokonce úplná invalidita v důsledku vyhoření není neobvyklá.

Hrozbu vyhoření je proto třeba brát vážně a rychle ji řešit!

Zdroj: netdoktor.de, tk.de

5/5 - (1 hodnocení)
Sdílejte:
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Tým Webiště
Tým Webiště

Pro všechny naše čtenáře článek připravil Tým Webiště.cz

Vybrané

Nejčtenější články

Mapa metra Praha

Mapa metra Praha – stanice metra 🚇

Metro je hlavní páteř městské hromadné dopravy v Praze. Každý den přepraví přes milion cestujících, kteří jej využívají na cestách do zaměstnání a školy, či za